Jdi na obsah Jdi na menu
 


3/ Jak fotit a popsat houby pro jejich určení

10. 5. 2016

Jak fotit a popsat (nejen) lupenaté houby pro jejich určení

    Začnu známým úslovím „Neznámé houby nesbírat!“ a dám mu hned zapravdu. Jenže, co když najdete nějakou houbu, která vás z jakéhokoliv důvodu zajímá, a nemáte po ruce žádného znalce, který by ji určil? Řeknete si – „Dobře, já ji vyfotím, pošlu e-mailem třeba do Karmelitánské, a oni už poznají, která to je.“ A potom posíláte (v nehorším případě) rozostřenou fotku klobouku houby, vyfocenou při zeleném světle zářivky na kuchyňské lince a divíte se, že ji ani „takový známý mykolog“ nepoznal. Není divu.

    Pojďme si tedy říct, jak správně, pro naše účely, vyfotit a popsat houbu. Nezkušení si přepnou foťák na automatiku a případně i makro režim (v závislosti na velikost plodnice).

Fotíme při denním rozptýleném světle do celého formátu displeje a bez blesku nejlépe tam, co jsme houbu našli, po odstranění nepořádku na houbě i kolem ní, takto:

pohled shora (klobouk, atd.),
zespoda (rourky, lupeny, lišty, atd.),
pohled na celou, neodříznutou, neodtrženou třeň (nohu),
příčný řez houbou (některé se po několika minutách mohou oxidací zbarvit),
foto biotopu (tj. prostředí, kde rostla - může být nahrazeno textem).

Do textu popisu bychom měli napsat:

množství plodnic a stáří (několik plodnic v různých stadiích vývoje, mladé - dospělé - staré, jen jedna plodnice, v trsu, atd.)  
rozměry - průměr klobouku, šířku a výšku třeně (alespoň přibližně v cm, případně mm),
popis plodnice (klobouk šupinkatý, hladký, slizký, lesklý, atd., lupeny bílé, bělavé, nahnědlé, hnědé, černě hnědé, žluté, atd., to samé u třeně),
prostředí v jakém rostla (listnatý les, smrkový les, smíšený les, na louce, na pařezu, z větve, z kmenu, atd.),
vůni (příjemnou, houbovou, zemitou, nepříjemnou, mýdlovou, po rybách, atd., přičicháváme nejlépe k lupenům), 
křehkost houby (zejména v lupenech, potom třeni a klobouku),
slupitelnost pokožky klobouku (do středu klobouku, do ¾, do ½, do ¼, pouze při okraji, neslupitelná, atd.),
reakce při omačkání (hlavně třeně),
zkušenější přidají i barvu výtrusného prachu (na bílý papír položíme klobouk dospělé plodnice lupeny k papíru, volně přikryjeme např. miskou, a necháme 12-24 hod. v klidu).

Pokud si všimnete i různých jiných znaků a popíšete je, tím lépe. Odborníci jim říkají makroznaky.
 

Příklad:


Tato houba je pro nás neznámá. Vidíme, že je vyfocena skoro přesně podle návodu.

dan_clanek.jpg

 

A můžeme začít s textovým popisem:

 

    Rostly ve smrkovém lese (biotop) v počtu asi čtyř plodnic, jedna mladá a tři dospělé (množství a stáří). Klobouk, v průměru asi 7 cm, měly zvrásněný, hnědě šupinkatý, na středu hnědý, pokožka slupitelná nejméně do poloviny, lupeny husté, hnědorůžové až hnědé, při poranění hnědočervenající. Třeň 7(výška) x 1,5(šířka) cm, bělavý, při omačkání červenající (popis). Vůně příjemná, houbová. Křehkost v lupenech o něco větší, pro ostatní části normální. Na řezu po asi minutě při okrajích a v lupenech červenající, na bázi žloutnoucí (viz foto). Pod lupeny měla bílou trhající se plachetku.
    Nyní můžeme odeslat do mykologické poradny, kde podle fotky a popisu vám sdělí, že se jedná o pečárku lesní (Agaricus silvaticus), jedlou a chutnou houbu.

    Pokud bude mít někdo dotaz technického, nebo jiného rázu, budu rád, když se ozve.

Daniel Kvasnička
kvasnicka.daniel@gmail.com